Filmová výzva

28. srpna 2017 v 19:57 | Loluo |  Umění
Zjistila jsem, že se nedívám na filmy a mám závažné mezery. Ať už jde o to, že neznám legendární hlášky a postavy nebo že si musím hledat obrázek Pitta, abych měla vůbec ponětí, jak ten člověk vypadá. Čas to změnit.
Můžete to zkusit taky:)

>> Chci do konce roku 2017 vidět 20 filmů. <<

4 filmy Quentina Tarantina
(Hanební parchanti, Nespoutaný Django, Pulp Fiction, Gauneři)
1 film Woodyho Allena
1 film Stanleyho Kubricka
1 film Stevena Spielberga
1 film Jima Jarmusche

1. Hanební parchanti (2009) Tarantino 27.8.
2. Nespoutaný Džango (2012) Tarantino 28.8.
3. The Usual Suspects (1995) Singer 30.8.
4.
5.


 

Hvězdy v knihách

22. srpna 2017 v 22:45 | Loluo |  Knihy
Související obrázek

Z knih, které čteme, bychom si měli něco vzít. Někdy nám to kniha dává sama od sebe, někdy po nás vyžaduje trpělivost a čas. Podle mě nemá smysl číst knihu bez toho, aniž bychom si brali to, co nám nabízí. Myslíte si to také? Občas nám mohou darovat více, než se zdá..
A tohle mi darovala tentokrát.. (Bílá jako sníh, rudá jako krev)

Hledat kolem sebe krásu a dělit se o ni s bližními. To je důvod, proč jsem na světě.

,,Tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce." ..Znamená to, že když se zdá, že na nic nemyslíme, ve skutečnosti myslíme na to, co je nejbližší našemu srdci. Láska je jako zemská tíže: neviditelná a všeobecně platná, stejně jako ta fyzikální. Naše srdce, naše oči, naše slova, aniž bychom si to uvědomovali, nevyhnutelně směřují k tomu, co milujeme, stejně jako jablko nevyhnutelně padá k zemi.

Rodiče jsou na světě jistojistě jen proto, aby nám připomínali obavy, které nemáme.

Jak by řekli filmoví komici Aldo, Giovanni a Giacomo: zeptej se mě, jestli jsem šťastný. Jsem, alespoň ve snech.

Výsledek obrázku pro stars pinterest

Ptá se na drobné detaily. Jen ten, kdo se ptá na drobné detaily, se pokusil zaslechnout, co říká tvoje srdce. Detaily. Detaily: způsob, jak doopravdy milovat.

Řekl to i Snílek: ,,Láska tu není proto, aby nás dělala šťastnými, ale aby nám ukázala, jak silná je naše schopnost snášet bolest."

Je to strom a chová se jako strom: noří své kořeny do vody blízké řeky a roste. Následuje svou přirozenost. To je tajemství štěstí: být sami sebou, to je celé. Dělat to, k čemu se cítíme povolaní.

Výsledek obrázku pro star we heart it

Lidi jsou tak trochu jako hvězdy. Možná září někde v dálce, ale září, a vždycky mají něco zajímavýho, co by ti mohli vyprávět... ale chce to čas, někdy hodně času, než si ty příběhy najdou cestu až k našemu srdci, jako než si světlo najde cestu do našich očí.

Poslední se mi líbí asi nejvíce ze všech. Nebo, spíše je ještě podtrhuje.
Co hledáte v knihách? Proč se k nim vracíte?
Já hledám souhvězdí.

Ožila jsem

4. července 2017 v 15:28 | Loluo |  Ðeníčky
Ahoj! Jak jdou prázdniny?
Za pár dní odjíždím na brigádu, kde budu měsíc, a už se nemůžu dočkat. Respektive - jsem spíš zvědavá. Budu pracovat v botanické zahradě, kde je i rekonstuovaná středověká vesnice, ve které se provozují různá řemesla a lidé si je mohou přijít vyzkoušet. Já budu mít na starost kamenictví, které je jinak zavřené, protože tam není nikdo, kdo by v něm pracoval. Takže se budu učit lépe tesat a zároveň to můžu nechat zkoušet kolemjdoucí. A ta zahrada, to je ráj na zemi!


Předevčírem jsem se vrátila ze zájezdu s orchestrem. Musím říct, že to byl zatím můj nejlepší, protože jsem se konečně dokázala zapojit do kolektivu a našla si svoji partu (po roce a půl, well played). Skoro jsem nepila, jako ostatně vždy, ale když jste v nějaké skupince lidí, co se tam jede fakt opít, je to občas těžké.. rodiče, můžete na mě být hrdí.
Stejně mi moji střízlivost nikdo nevěřil, protože když byla večer diskotéka, tančila jsem tak, jak jsem zvyklá ze školních věčírků - skákat, běhat, máchat rukama, používat nesmyslné a neočekávané pohyby, různě se točit a dělat si co chci - takže jsem si takhle sólovala asi 4 hodiny v kuse a potom za mnou už začali chodit a ptát se, jestli jsem v pohodě a jestli jsem náhodou nesnědla něco hořkého.:D
Od půlky jsem měla i partnera, který byl ale oproti mě velice klidný, občas zamával rukama a zpíval nebo udělal nějaký vtipný pohyb. Dělala jsem si z celé té "zábavy" legraci (pouštěli fakt strašnou hudbu, na kterou se nedalo normálně tancovat), tak jsem okolo něj pořád pobíhala a rozesmívala ho. A tohle vyvolalo u ostatních další salvu otázek - A neměli jste spolu něco? Vždyť jste byli pro sebe jak stvoření! Vypadal, že by měl zájem!
Ne ne, to vážně ne. Paradoxem je, že před rokem a půl jsem do něj byla hrozně zamilovaná, ale potom jsem si řekla, že to asi nemá cenu, když jsem zjistila, že je dvakrát starší než já.. nekecám.
No, třeba příště.:D Můj největší "odvaz" bylo spaní každou noc s kamarádem v jednom spacáku. Několikahodiné objetí bylo moc fajn, ale na vysvětlenou - nevzal si spacák, ani karimatku, ani nic. Přece jsem ho nemohla nechat spát jen tak na podlaze. Kdyby jen neměl přítelkyni, achjo.

Máte nějakou vtipnou historku z dovolené, tábora nebo nějakého soustředění?
 


V rychlosti.

12. března 2017 v 11:57 | Loluo |  Ðeníčky


Z mého víkendu nezbylo skoro nic. V sobotu jsem doháněla spánkový deficit způsobený školním večírkem, na kterém jsem (nevím jakým zázrakem) vydržela do tří ráno. - aby si nikdo nemyslel, že jsem nějaká lehká pubertální děva, chci jen říct že jsem nic nepila ani nehulila. čistá jako slovo Boží, přísahám
A dnes jsem se chtěla učit, jenže.. nějak to všechno nestíhám pobrat. Musím se rychle sbalit do školy a vyjet už ve dvě místo sedmi odpoledne. Jedeme dřív za bratrem, abychom stihli návštěvní dobu v blázinci. Minulý týden se tam úspěšně přestěhoval. Zatímco já byla vesele ve škole, on doma skoro umřel. A víte co, že by mi rodiče třeba dali nějak vědět ,,Hej, tvůj brácha je v blázinci! Není to cool?" to je pro ně najednou ta nejobtížnější věc na světě.
Rodiče a sestra už za ním byli několikrát, já jsem tam zatím ještě nebyla. A ani tam moc jít nechci... no, aspoň se podívám kde budu za pár let bydlet.
Ani nevím komu bych se tak mohla svěřit, všichni moji kamarádi jsou tak nějak mimo mě. Jediný, kdo byl ochotný mě vyslechnout, byl můj žid. Jsem moc ráda, že někdo jako on existuje, i když se zatím neznáme osobně. Doufám, že až se uvidíme nic se nezmění - znáte jak to bývá..
Moje nejoblíbenější zvířata jsou teď medúzy. Jsou fakt moc krásný! Mají tak estetický tvar a nádherné barvy, přímo si říkají o pozornost.

A jak se máte vy? Co je vaše oblíbené zvíře a proč?

Mějte se hezky.

TBR přečteno za únor 2017

1. března 2017 v 21:05 | Loluo |  Knihy

Mám ze sebe fakt radost, protože leč měl únor jen 28 dnů, přečetla jsem osm děl, yay!
V březnu bych ráda dočetla Pána prstenů I., cestovního průvodce po Israeli, biblické příběhy ve slovenštině a Manuál pro partyzány 1947 (tleskám svému výběru, který očividně postrádá logiku a jakoukoli návaznost)

1. Proměna - Franz Kafka
Katastrofální povídka o proměně mladého muže živícího rodinu v brouka. Nemůže chodit do práce, ostatní se ho štítí a vězní jej v malém pokojíku. Postupně tu místnost vystěhují, brouku se nedostává péče a jídla. Rodina strádá kvůli nedostatku peněz, nastávájí všemožné zvraty. Tohle je dle mého povinnost přečíst ať už jste kdokoliv.

2. Ten, kdo stojí v koutě - Stephen Chobsky
Legrační a dojemné dopisy dospívajícího kluka, který je trochu zvláštní a všechno si moc bere. Jo, tahle kniha se četla moc pěkně. I když je YA žánru, není úplně stupidní a může si ji klidně přečíst i někdo starší.

3. - 4. Bílá nemoc, R.U.R. - Karel Čapek
Dvě divadelní hry mého oblíbeného českého autora. Kdybych je měla porovnat mezi sebou, Bílá nemoc se mi líbila více. Čapkovo dílo celkově je naprosto geniální. Rozumí politice a lidské ješitnosti, dokázal předpovědět nástupy budoucích režimů a taky jejich postupný dopad na společnost, přes to že začátek se naopak zdál neškodný. Inteligentní četba, opravdu doporučuji všem, koho zajímá aktuální dění ve světě. (možná jsou jeho dílá už stará 80 let, ale při čtení až mrazí z toho jak MOC měl -a pořád má- pravdu)

5. Sofiin svět - Jostein Gaarder
Dějiny filozofie zakomponované do fakt příšerného, lehce pedofilního příběhu. Díky bohu byla pořád filosofie to hlavní, dobře napsaná, pochopitelná pro úvod do základů.

6. Robinson Crusoe - Daniel Defoe
Tohle je tak otřepaná klasika, že to nemusím komentovat.:D

7. Deníky Leonarda da Vinciho
Jedno říct musím - tenhle člověk věděl všechno. Plno poznámek ke všem oborům a vědám, pár z nich se mi i hodilo. Myslím, že je dobré si alespoň část jeho poznatků projít.

8. 40 dní pěšky do Jeruzaléma Ladislav Zibura
Zábavný cestopis českého poutníka, taková oddechovka plná humoru na každém listu. Po stránce faktu a informací se toho člověk o zemích nic moc nedozví, ale musím říct, že naopak je bohatá po té "humánní a emocionální" stránce. Zibura mi dokázal lépe než kdokoliv jiný přiblížit každodenní život a chování obyvatel Turecka (za což moc díky!). Taky byly fajn motivační chvilky, které byly opravdu MOTIVAČNÍ, žádné klišé. << POVINNOST PŘEČÍST!

Co jste přečetli vy?:)

Vize štěstí

16. února 2017 v 13:09 | Loluo |  Ðeníčky

Taky už cítíte to jarní slunce? Ač jsem zatvrzelý milovník zimy a mrázu, poprvé v životě toho mám už dost a na jaro se fakt těším. Možná z části proto, že na privátě nám pořádně nefunguje topení a je tam zima jako v utečenském táboře na Ukrajině. Když se jdu sprchovat mám pocit, že přimrznu k dlaždičkám na zemi. Moji postel bych tam určitě nepopisovala jako "teplý pelíšek", spíš bych jí říkala "díra v zemi".
Už mě to ve škole vážně unavuje. Snad je to mrzutostí z počasí, ale řekla bych, že ono na tom má minimální podíl. Prostě mě to tam nebaví.:D Ještě tři roky a půl roku a můžu jít svobodně kamkoliv budu chtít. (a nejsem jediná, kdo už takhle odpočítává)
Přemýšlím, čím si zpestřit dny, aby mi čas rychleji ubíhal. Je fakt, že kvůli zimě se nemůžu jít ven ani na hodinku projít a musím místo toho být zavřená v tom odpudivém malém pokojíku. Vidím to tak, že jakmile se oteplí, půjdu se do parku válet v trávě a hrát na klavír, který tam (doufám!) zase přivezou. Budu plánovat své cesty po světě, číst a psát a spát a malovat a dělat cokoliv dokud zázračně neuběhnou celé ty tři roky. Jo, mám jisté vize.:D
Pak se přihlásím na konzervatoř nebo na vysokou, anebo klidně na oboje a tentokrát půjdu jen tam, kam mě srdce táhne. Na druhou stranu - jsem ráda, že chodím sem. Aspoň jsem zjistila, co dělat nechci.

Co vaše studium/práce? Ovlivňuje vás počasí?
Mějte se hezky.

Na nebesích hvězda

12. února 2017 v 22:25 | Loluo |  Ðeníčky
Pořádně nevím jak začít, vlastně ani přesně nevím co chci napsat.
Posledních pár měsíců planu láskou k Israeli. Židé, hebrejština, bible, jejich hudba, armáda, krajina.. aa, stačí mi jen vidět Davidovu hvězdu a můžu se zbláznit. Na moje podivné zájmy si už všichni nějak zvykli.
Napadlo mě, že bych mohla na výšce studovat hebraistiku. Chtěla bych se do Israele podívat, vlastně spíš přestěhovat, vzít si nějakého žida a žít s ním až do smrti. (a ještě déle)


Mám rádost, že se mým rodičům tahle moje "záliba" líbí. Jsou jinak celkem rasisti.
Dopisuju si s jedním Israelcem. Je vážně zajímavý, má smysl pro humor a i přes angličtinu si hodně rozumíme. Můžu si s ním psát jen o víkendu, když jsem doma a mám internet. Nebo ve škole, kde každou přestávku obětuji jedné zprávě pro něj ze školního počítače. A další hodinu přemýšlím nad tím, na co bych se ho mohla zeptat.
Nemůžu na něj přestat myslet. V jeden moment jsem šťastná a rozesmutněná zároveň.. protože PROČ musí být tak tak daleko?


Ale za pár měsíců chce s kamarády projet Evropu a uvidíme se. Ničím jsem si nebyla nikdy jistější. Mám tušení, že tohle je někdo, na koho čekám už dlouho, ať je to kdokoliv a přinese mi štěstí či opak.
Nevím jak zaměstnat svou mysl, aby pořád neodbíhala do neznámých končin. Myslím, že momentálně to stejně nebude možné.
Mějste se hezky

TBR přečteno za leden 2017

8. února 2017 v 23:47 | Loluo |  Knihy

1. Uvnitř mé hlavy - Francesca Zappia
Po dlouhé době typická YA kniha. A abych řekla pravdu, sedla mi do nálady. O dívce se schizofrenií, která se dostává do různých vtipných situací, lásce ke školnímu outsideroví, osudových zvratech a zatracené výsledkové tabuli. Ta tabule - k tomu se váže celkem příběh a pokaždé, když o ní byla v knize řeč, jsem umírala nad tou bizarností smíchy.:D Byla darována škole před x lety, když byl ještě její nynější ředitel studentem, a spadla na holku, která se mu líbila. (holka to nepřežila, ale co, tabuli pověsili zpět) Mezitím student dospěl a v aktuálním příběhu už byl ředitelem.. tabuli ručně leštil a nechal ji pokrýt zlatem.. prostě nehorázná kravina, ale má ode mě body navíc.:D

2. Anna - Justus Pfaue
Další YA kniha! Tentokrát se s nimi roztrhl pytel. Tento příběh, o mladé baletce, která se po autonehodě učila znova chodit a stala se z ní slavná baletka.. no, už samotný námět dává knize pody dolů a zpracování mě moc nevzalo. Taková akorát průměrně napsaná kniha, pro zkrácení dlouhé chvíle.

3. Tracyho tygr - William Saroyan
Četla jsem to už po třetí - a konečně jsem toto dílo pochopila. K některým knihám je třeba vyzrát. Zárověň si můžu odškrtnout další knihu z maturitního seznamu.
Celý příběh probíhá velice stručně a rychle, autor hodně pracoval se symbolikou, jednoduchostí sdělení a intenzivními pocity. Byla třeba trochu opustit realitu, aby se člověk nezamotal. Kniha je o touze, hledání lásky a jakéhosi smyslu bytí. (a pokud plánujete její četbu, doporučuji si předem uvařit kávu, protože na ni budete mít chuť. kdo četl, ví o čem mluvím)

Židovské vtípky

4. února 2017 v 11:30 | Loluo |  Ðeníčky
Místo čtvrtka stráveného nudou a vysedáváním ve škole jsem jela s rodiči a bratrem do Německa pro druhého bratra, který tam posledního půl roku studoval. Jeli jsme obytným autem, co táta, jako obvykle, splašil na nějakém bazaru. Možná si dokážete představit, jaká retro kraksna to je.
Cesta byla fakt dlouhá. Natolik, že jsem se dokonce podívala na dva filmy, což bych normálně nedělala. Zbytek cesty jsem poslouchala hudbu, bavila se s bratrem a snažila se nepoblít ty krásně zažloutlé záclonky na okně.


TT - fanatismus (náboženství)

21. ledna 2017 v 18:15 | Loluo
Stát se fanatikem není těžké. Člověk může být inteligentní, vzdělaný a dobrosrdečný jak chce, ale to mu nepomůže. Nechá se ovlivnit tak, že mu to naruší zdravé uvažování a chování, a hlavně - přes jeho názor, svatou pravdu, nejede vlak.
Vyrůstala jsem (a stále rostu) s náboženským fanatikem. Museli jsme chodit na shromáždění, do služby, na přednášky, studovat bibli, modlit se před každým jídlem. (A taky pravidla Neměl bys s nikým chodit a můžeš až po svatbě.) Nikdy jsme neslavili narozeniny, velikonoce ani vánoce a nic s tím spojeného. Je to zvláštní, ale když se do toho člověk narodí a vyrůstá v tom, přijde mu to jako samozřejmost.
Tohle je normální, v tomto náboženství takto dané. Jenže vše začalo přerůstat do enormních rozměrů - nesmíš vstoupit do kostela nebo jiných sakrálních prostor, žádné lebky a kostry (=satan), víly, andělé, čerti, mikuláši, elfové, draci, skřeti, fantasy filmy a knihy, žádné animované seriály jako např. Simpsonovi, žádná hudba o alkoholu, drogách, sexu a satanovi (takže třeba Black Sabbath nebo Ac/Dc), neexistují vtipy o bohu a svatém písmu. Nesmíš se bavit s tímhle, nemůžeš dělat tohle, zapomeň že si oblečeš... Všechny moje knihy, hračky, obrázky a věci, co se mu zdály pod vlivem satana mi zničil. Nejlíp je spálil, roztrhal nebo odvezl hodně daleko.
Nemůže spát u některých lidí a brát si určité věci domů, protože mu pak straší v bedně. Dokonce si myslí, že se určití lidi (podle něj zvaní spiritisti) mohou napojovat na druhé, ovlivňovat jejich konání, přetahovat je na stranu zla a blabla.
Kdybych měla někdy nehodu a potřebovala transfuzi krve, raději by mě nechal umřít, než abych v sobě měla cizí krev. (protože je to prostě PROTI)
U nás doma je hodně věcí o kterých se prostě nemluví, za žádných okolností. Za ta léta kvůli tomu vzniklo spoustu sporů a rozepří a velká část mé rodiny se spolu nebaví. Občas mě to sužuje, je mi všechno líto. Často musím lhát a mlžit, nebaví mě to, cítím se kvůli tomu zle.
A tohle vše jen kvůli jednomu fanatikovi. Mrzí mě, že to takto píšu, protože ho mám ráda, přece jen je to můj rodič.
- díky tomuto mohu říct, že fanatismus chápu. Vím, jak se fanatik chová a co prožívá. Kéž bych však věděla jak ho z toho dostat ven..

Kam dál

,,Za co běžíte? Za práva žen?" - ,,Chtěl jsem si jen zaběhat.."