Bojím se bolesti

22. ledna 2018 v 19:28 | Loluo


Ležím už týden v nemocnici a mám chuť o tom psát. Zrovna se mi hodí téma týdne - Čeho se bojíš? Nedávno jsem přemýšlela a zjistila, že se bojím fakt šílené spousty věcí. Ať už různých hluků, blikajících světel, kostelních zvonů, přelidněných prostor v mhd a mikrovlnek, došla jsem k závěru, že největší děs mám z bolesti. Je to pro mě pudový strach, který přece dává smysl. Nikdo nemá rád bolest. (kromě masochistů a zvrhlíků, ale tak pohybujme se v normálních mezích, ano?)
Když mě doktorka poslala do nemocnice s boreliózou a podezřením na mononukleózu kvůli stále neodpuchajícím uzlinám na krku (které se spíš zvětšovaly, až dorostly do rozměrů klasického míčku na pinpong), byla jsem vyklepaná strachy.
Takže, co dělat, když se hrozně bojíte, máte nervy a nevíte, co se bude dít?
1) Napijte se vody
2) Začněte o tom mluvit. Je fajn si popovídat nebo někomu zavolat, mně ten den volal bratr a uchlácholil mě do naprostého klidu. V nejhorším mluvit sám se sebou.
3) Na chvíli zavřít oči a jen dýchat
4) Projděte se. Pokud máte strach z určitého místa nebo situace, tak běžte s někým, kdo bude u vás. Na místo se vraťte a nesnažte se mu vyhýbat. Z vlastní zkušenosti vím, že z ničeho nemám takovou radost, než když překonám svůj strach.
5) Zjistěte si o problému informace, ale buďte objektivní.
6) Nenechte, aby vás strach přemohl. Pokud to není vyloženě fóbie, dá se strach překonat a ani to nemusí bolet. Nevymýšlet nejhorší scénáře, žádná panika!
7) Najděte si jiný a ještě horší strach, vedle kterého bude ten aktuální vypadat jako nic (problem solved)

Jak to dopadlo u mě? Nakonec je to tu fajn. Jsem na infekčním oddělení, na návštěvu může chodit jenom máma a pokoj mám sama pro sebe. Nesmím z něj vylézat. No není to skvělé? Mám přikázáno nic nedělat a odpočívat. Je tu taková nuda, že mi to odpočívání zabere klidně i celý den.
Jediné, co se mnou dělají, je to, že mi píchají injekce do mého krásného pozadí (fňuk), berou krev, dávají papání (kapačky) a nosí mi prášky. Ty prášky pak musím jíst, kdyby se někdo ptal. Jo, já vím. Je to pech, ale co nadělám?
Jídlo stojí za starou bačkoru. Ke snídani - rohlíky. Ke svačině - rohlíky. K večeři a druhé večeři? Rohlíky. Dnes k obědu jsem dokonce měla knedlík. Z rohlíku samozřejmě. Na druhou stranu, myslím, že z toho množství pšenice přiberu dost rychle a to se s mou vyzáží kostřičky po ramadánu celkem hodí.
Chápu to, finance jsou finance a na něčem se šetřit musí. Nemocnice pak vyjde levněji, když do vás budou cpát denně osm rohlíků a zbytek živin dopustí kapačkou podle potřeby. Ale snaží se být kreativní. Sem tam místo másla pošlou margarín a naopak, všemožné sýry, o kterých neslyšeli ani ve Francii a podobné lahůdky. Vybírám si stravu poctivě a z obavy před salmonelou se někdy raději dojím z vlastních zásob.
A jelikož moje nálada je zatím stejně pozitivní jako moje mononukleóza, můžu se radovat z naplněného života a počasí za oknem. Buď - že krásně svítí sluníčko, a nebo - že nemusím do té zimy. Jednoduché, stačí si vybrat.

Takže, jestli se bojíš nějaké blbosti, stejně jako já odběru krve, tak to zkus změnit. Někdy to nejde, ale když jo, odměna je sladká! (a nebo taky dostaneš osm rohlíků, pytlík páchnoucí šunky a mlíčko v tetrapacku!)
Mějte se krásně
Čeho se bojíte vy a jak překonáváte strach?
Nějaké super zážitky?
 

Knižní výzva 2018

8. ledna 2018 v 15:12 | Loluo |  Knihy

Nastal čas začít další rok knížní výzvy (myslím, že můj už šestý, páni!), ale nejdříve shrnu minulý rok. Přečetla jsem 38/40, s čímž jsem velice spokojená. Přečetla jsem hodně maturitní četby, literatury faktu i dramat. Můžu s jistotou říci, že jsem si toho spoustu odnesla. Za nejlepší knihy, které jsem četla, bych označila všechny od Haruki Murakamiho, R.U.R. od Čapka a Pěšky mezi buddhisty a komunisty od Ladislava Zibury. Tento rok bych se chtěla ještě více věnovat literatuře faktu, hlavně v oblastech přírodních věd. A jelikož to není jednoduché čtení, snížím tekntokrát počet knih na 30.

Splněno 19/30
maturitní četba - poezie - drama
1. 1984 - George Orwell
2. Matematika - 100 objevů, které změnily historii - Tom Jackson
3. Artemis Fowl a Atlantský komplex - Eoin Colfer
4. Plochozemě - Edwin A. Abbott
5. Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii - Ladislav Zibura
6. Cena nevinnosti - Rebecca James
7. V melounovém cukru - Richard Brautigan
8. První kroky v malbě - Jossé M. Parramón
9. Михаил нефтяные колеса - охотник молчания (Lovec ticha)
10. Tvůrčí psaní v otázkách a odpovědích - Markéta Dočekalová
11. Staré pověsti české - Alois Jirásek
12. Alchymista - Paulo Coelho
13. Deník - Anna Franková
14. Město mezi domy, rozhovory s architekty - Jiří Musil (arch.: Roman Koucký, Josef Pleskot, Petr Pelčák, Jan Sedlák)
15. Jak malovat město akvarel - Linda Perina
16. Muž, který sázel stromy - Jean Giono
17. Příběh o lásce a tmě - Amos Oz
18. Rozbřesk - Stephanie Meyerová
19. Smrtka - Neil Shusterman


Filmy

28. srpna 2017 v 19:57 | Loluo |  Umění
Zjistila jsem, že se nedívám na filmy a mám závažné mezery. Ať už jde o to, že neznám legendární hlášky a postavy nebo že si musím hledat obrázek Pitta, abych měla vůbec ponětí, jak ten člověk vypadá. Čas to změnit.

Filmy

4 filmy Quentina Tarantina
(Hanební parchanti, Nespoutaný Django, Pulp Fiction, Gauneři)
1 film Woodyho Allena
1 film Stanleyho Kubricka
1 film Stevena Spielberga
1 film Jima Jarmusche

1. Hanební parchanti (2009) Tarantino 27.8.
2. Nespoutaný Džango (2012) Tarantino 28.8.
3. The Usual Suspects (1995) Singer 30.8.
4. Amelie z Montmartu (2001) Jean-Pierre Jeunet 4.10.
5. Fantomas se zlobí (1965) André Hunebelle 29.10.
6. Vincent van Gogh - A New Way of Seeing (2015) Bickerstaff 20.12.
7. Lautrec (1998) Planchon 20.12.
8. Star Wars - The Last Jedi (2017) Johnson 23.12.
9. Pupendo 5.1. (2003) Hřebejk 5.1.
10. Můj strýček Archimedes (2018) Agathonikiadis 12.1.
11. Ratatouille (2007) Bird, Pinklava 15.1.
12. Jára Cimrman ležící spící (1983) Smoljak 19.1.
13. Letec (2004) Scorsese 20.1.
14- Klub rváčů (1999) Fincher 3.2.
15. Frida (2002) Taymor 5.2.
16. Síla umění - Mark Rothko (2006) 6.2.
17. Neblahý Juda (1996) Winterbottom 7.2.
18. Přežili jsme Ardeny
19. Stmívání

Seriály

1. 13 reasons why 1. série
2. Panství Downton 6. série
3. House of Cards 1. série 2. série 3. série
4. The Vampire Diaries 1.- 4. série
 


Hvězdy v knihách

22. srpna 2017 v 22:45 | Loluo |  Knihy
Související obrázek

Z knih, které čteme, bychom si měli něco vzít. Někdy nám to kniha dává sama od sebe, někdy po nás vyžaduje trpělivost a čas. Podle mě nemá smysl číst knihu bez toho, aniž bychom si brali to, co nám nabízí. Myslíte si to také? Občas nám mohou darovat více, než se zdá..
A tohle mi darovala tentokrát.. (Bílá jako sníh, rudá jako krev)

Hledat kolem sebe krásu a dělit se o ni s bližními. To je důvod, proč jsem na světě.

,,Tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce." ..Znamená to, že když se zdá, že na nic nemyslíme, ve skutečnosti myslíme na to, co je nejbližší našemu srdci. Láska je jako zemská tíže: neviditelná a všeobecně platná, stejně jako ta fyzikální. Naše srdce, naše oči, naše slova, aniž bychom si to uvědomovali, nevyhnutelně směřují k tomu, co milujeme, stejně jako jablko nevyhnutelně padá k zemi.

Rodiče jsou na světě jistojistě jen proto, aby nám připomínali obavy, které nemáme.

Jak by řekli filmoví komici Aldo, Giovanni a Giacomo: zeptej se mě, jestli jsem šťastný. Jsem, alespoň ve snech.

Výsledek obrázku pro stars pinterest

Ptá se na drobné detaily. Jen ten, kdo se ptá na drobné detaily, se pokusil zaslechnout, co říká tvoje srdce. Detaily. Detaily: způsob, jak doopravdy milovat.

Řekl to i Snílek: ,,Láska tu není proto, aby nás dělala šťastnými, ale aby nám ukázala, jak silná je naše schopnost snášet bolest."

Je to strom a chová se jako strom: noří své kořeny do vody blízké řeky a roste. Následuje svou přirozenost. To je tajemství štěstí: být sami sebou, to je celé. Dělat to, k čemu se cítíme povolaní.

Lidi jsou tak trochu jako hvězdy. Možná září někde v dálce, ale září, a vždycky mají něco zajímavýho, co by ti mohli vyprávět... ale chce to čas, někdy hodně času, než si ty příběhy najdou cestu až k našemu srdci, jako než si světlo najde cestu do našich očí.

Co hledáte v knihách? Proč se k nim vracíte?
Já hledám souhvězdí.

V rychlosti.

12. března 2017 v 11:57 | Loluo |  Ðeníčky
Moje nejoblíbenější zvířata jsou teď medúzy. Jsou fakt moc krásný! Mají tak estetický tvar a nádherné barvy, přímo si říkají o pozornost.

A jak se máte vy?
Mějte se hezky.

TBR přečteno za únor 2017

1. března 2017 v 21:05 | Loluo |  Knihy

Mám ze sebe fakt radost, protože leč měl únor jen 28 dnů, přečetla jsem osm děl, yay!
V březnu bych ráda dočetla Pána prstenů I., cestovního průvodce po Israeli, biblické příběhy ve slovenštině a Manuál pro partyzány 1947 (tleskám svému výběru, který očividně postrádá logiku a jakoukoli návaznost)

1. Proměna - Franz Kafka
Katastrofální povídka o proměně mladého muže živícího rodinu v brouka. Nemůže chodit do práce, ostatní se ho štítí a vězní jej v malém pokojíku. Postupně tu místnost vystěhují, brouku se nedostává péče a jídla. Rodina strádá kvůli nedostatku peněz, nastávájí všemožné zvraty. Tohle je dle mého povinnost přečíst ať už jste kdokoliv.

2. Ten, kdo stojí v koutě - Stephen Chobsky
Legrační a dojemné dopisy dospívajícího kluka, který je trochu zvláštní a všechno si moc bere. Jo, tahle kniha se četla moc pěkně. I když je YA žánru, není úplně stupidní a může si ji klidně přečíst i někdo starší.

3. - 4. Bílá nemoc, R.U.R. - Karel Čapek
Dvě divadelní hry mého oblíbeného českého autora. Kdybych je měla porovnat mezi sebou, Bílá nemoc se mi líbila více. Čapkovo dílo celkově je naprosto geniální. Rozumí politice a lidské ješitnosti, dokázal předpovědět nástupy budoucích režimů a taky jejich postupný dopad na společnost, přes to že začátek se naopak zdál neškodný. Inteligentní četba, opravdu doporučuji všem, koho zajímá aktuální dění ve světě. (možná jsou jeho dílá už stará 80 let, ale při čtení až mrazí z toho jak MOC měl -a pořád má- pravdu)

5. Sofiin svět - Jostein Gaarder
Dějiny filozofie zakomponované do fakt příšerného, lehce pedofilního příběhu. Díky bohu byla pořád filosofie to hlavní, dobře napsaná, pochopitelná pro úvod do základů.

6. Robinson Crusoe - Daniel Defoe
Tohle je tak otřepaná klasika, že to nemusím komentovat.:D

7. Deníky Leonarda da Vinciho
Jedno říct musím - tenhle člověk věděl všechno. Plno poznámek ke všem oborům a vědám, pár z nich se mi i hodilo. Myslím, že je dobré si alespoň část jeho poznatků projít.

8. 40 dní pěšky do Jeruzaléma Ladislav Zibura
Zábavný cestopis českého poutníka, taková oddechovka plná humoru na každém listu. Po stránce faktu a informací se toho člověk o zemích nic moc nedozví, ale musím říct, že naopak je bohatá po té "humánní a emocionální" stránce. Zibura mi dokázal lépe než kdokoliv jiný přiblížit každodenní život a chování obyvatel Turecka (za což moc díky!). Taky byly fajn motivační chvilky, které byly opravdu MOTIVAČNÍ, žádné klišé. << POVINNOST PŘEČÍST!

Co jste přečetli vy?:)

Vize štěstí

16. února 2017 v 13:09 | Loluo |  Ðeníčky

Taky už cítíte to jarní slunce? Ač jsem zatvrzelý milovník zimy a mrázu, poprvé v životě toho mám už dost a na jaro se fakt těším. Možná z části proto, že na privátě nám pořádně nefunguje topení a je tam zima jako v utečenském táboře na Ukrajině. Když se jdu sprchovat mám pocit, že přimrznu k dlaždičkám na zemi. Moji postel bych tam určitě nepopisovala jako "teplý pelíšek", spíš bych jí říkala "díra v zemi".
Už mě to ve škole vážně unavuje. Snad je to mrzutostí z počasí, ale řekla bych, že ono na tom má minimální podíl. Prostě mě to tam nebaví.:D Ještě tři roky a půl roku a můžu jít svobodně kamkoliv budu chtít. (a nejsem jediná, kdo už takhle odpočítává)
Přemýšlím, čím si zpestřit dny, aby mi čas rychleji ubíhal. Je fakt, že kvůli zimě se nemůžu jít ven ani na hodinku projít a musím místo toho být zavřená v tom odpudivém malém pokojíku. Vidím to tak, že jakmile se oteplí, půjdu se do parku válet v trávě a hrát na klavír, který tam (doufám!) zase přivezou. Budu plánovat své cesty po světě, číst a psát a spát a malovat a dělat cokoliv dokud zázračně neuběhnou celé ty tři roky. Jo, mám jisté vize.:D
Pak se přihlásím na konzervatoř nebo na vysokou, anebo klidně na oboje a tentokrát půjdu jen tam, kam mě srdce táhne. Na druhou stranu - jsem ráda, že chodím sem. Aspoň jsem zjistila, co dělat nechci.

Co vaše studium/práce? Ovlivňuje vás počasí?
Mějte se hezky.

TBR přečteno za leden 2017

8. února 2017 v 23:47 | Loluo |  Knihy

1. Uvnitř mé hlavy - Francesca Zappia
Po dlouhé době typická YA kniha. A abych řekla pravdu, sedla mi do nálady. O dívce se schizofrenií, která se dostává do různých vtipných situací, lásce ke školnímu outsideroví, osudových zvratech a zatracené výsledkové tabuli. Ta tabule - k tomu se váže celkem příběh a pokaždé, když o ní byla v knize řeč, jsem umírala nad tou bizarností smíchy.:D Byla darována škole před x lety, když byl ještě její nynější ředitel studentem, a spadla na holku, která se mu líbila. (holka to nepřežila, ale co, tabuli pověsili zpět) Mezitím student dospěl a v aktuálním příběhu už byl ředitelem.. tabuli ručně leštil a nechal ji pokrýt zlatem.. prostě nehorázná kravina, ale má ode mě body navíc.:D

2. Anna - Justus Pfaue
Další YA kniha! Tentokrát se s nimi roztrhl pytel. Tento příběh, o mladé baletce, která se po autonehodě učila znova chodit a stala se z ní slavná baletka.. no, už samotný námět dává knize pody dolů a zpracování mě moc nevzalo. Taková akorát průměrně napsaná kniha, pro zkrácení dlouhé chvíle.

3. Tracyho tygr - William Saroyan
Četla jsem to už po třetí - a konečně jsem toto dílo pochopila. K některým knihám je třeba vyzrát. Zárověň si můžu odškrtnout další knihu z maturitního seznamu.
Celý příběh probíhá velice stručně a rychle, autor hodně pracoval se symbolikou, jednoduchostí sdělení a intenzivními pocity. Byla třeba trochu opustit realitu, aby se člověk nezamotal. Kniha je o touze, hledání lásky a jakéhosi smyslu bytí. (a pokud plánujete její četbu, doporučuji si předem uvařit kávu, protože na ni budete mít chuť. kdo četl, ví o čem mluvím)

Židovské vtípky

4. února 2017 v 11:30 | Loluo |  Ðeníčky
Místo čtvrtka stráveného nudou a vysedáváním ve škole jsem jela s rodiči a bratrem do Německa pro druhého bratra, který tam posledního půl roku studoval. Jeli jsme obytným autem, co táta, jako obvykle, splašil na nějakém bazaru. Možná si dokážete představit, jaká retro kraksna to je.
Cesta byla fakt dlouhá. Natolik, že jsem se dokonce podívala na dva filmy, což bych normálně nedělala. Zbytek cesty jsem poslouchala hudbu, bavila se s bratrem a snažila se nepoblít ty krásně zažloutlé záclonky na okně.


TT - fanatismus (náboženství)

21. ledna 2017 v 18:15 | Loluo
Stát se fanatikem není těžké. Člověk může být inteligentní, vzdělaný a dobrosrdečný jak chce, ale to mu nepomůže. Nechá se ovlivnit tak, že mu to naruší zdravé uvažování a chování, a hlavně - přes jeho názor, svatou pravdu, nejede vlak.
Vyrůstala jsem (a stále rostu) s náboženským fanatikem. Museli jsme chodit na shromáždění, do služby, na přednášky, studovat bibli, modlit se před každým jídlem. (A taky pravidla Neměl bys s nikým chodit a můžeš až po svatbě.) Nikdy jsme neslavili narozeniny, velikonoce ani vánoce a nic s tím spojeného. Je to zvláštní, ale když se do toho člověk narodí a vyrůstá v tom, přijde mu to jako samozřejmost.
Tohle je normální, v tomto náboženství takto dané. Jenže vše začalo přerůstat do enormních rozměrů - nesmíš vstoupit do kostela nebo jiných sakrálních prostor, žádné lebky a kostry (=satan), víly, andělé, čerti, mikuláši, elfové, draci, skřeti, fantasy filmy a knihy, žádné animované seriály jako např. Simpsonovi, žádná hudba o alkoholu, drogách, sexu a satanovi (takže třeba Black Sabbath nebo Ac/Dc), neexistují vtipy o bohu a svatém písmu. Nesmíš se bavit s tímhle, nemůžeš dělat tohle, zapomeň že si oblečeš... Všechny moje knihy, hračky, obrázky a věci, co se mu zdály pod vlivem satana mi zničil. Nejlíp je spálil, roztrhal nebo odvezl hodně daleko.
Nemůže spát u některých lidí a brát si určité věci domů, protože mu pak straší v bedně. Dokonce si myslí, že se určití lidi (podle něj zvaní spiritisti) mohou napojovat na druhé, ovlivňovat jejich konání, přetahovat je na stranu zla a blabla.
Kdybych měla někdy nehodu a potřebovala transfuzi krve, raději by mě nechal umřít, než abych v sobě měla cizí krev. (protože je to prostě PROTI)
U nás doma je hodně věcí o kterých se prostě nemluví, za žádných okolností. Za ta léta kvůli tomu vzniklo spoustu sporů a rozepří a velká část mé rodiny se spolu nebaví. Občas mě to sužuje, je mi všechno líto. Často musím lhát a mlžit, nebaví mě to, cítím se kvůli tomu zle.
A tohle vše jen kvůli jednomu fanatikovi. Mrzí mě, že to takto píšu, protože ho mám ráda, přece jen je to můj rodič.
- díky tomuto mohu říct, že fanatismus chápu. Vím, jak se fanatik chová a co prožívá. Kéž bych však věděla jak ho z toho dostat ven..

Kam dál

,,Za co běžíte? Za práva žen?" - ,,Chtěl jsem si jen zaběhat.."