Duben 2016

Povinná četba

30. dubna 2016 v 15:17 | Loluo |  Knihy

V rámci knižní výzvy jsem si uložila i "povinnou četbu", čili knihy, které chci za tenhle rok přečíst. Vesměs půjde o klasickou literaturu, protože už dlouho se k ní chci dostat a zároveň zjišťuji, že Young Adult už není úplně moje kafe..
Postupně budu do seznamu připisovat knihy.. když uvidím nějakou zajímavou, měla by se tu objevit.

1. Jana Eyrová - Charlotte Bronteová
2. 451 stupňů Fahrenheita - Ray Bradbury
3. Kdo chytá v žitě - Jerome David Salinger
4. Jáma a kyvadlo a jiné povídky - Allan Edgar Pe
5. Válka s mloky - Karel Čapek
6. Oliver Twist - Charles Dickens
7. Obraz Doriana Graye - Oscar Wilde


,,'čkejte až skočá ta mša!"

23. dubna 2016 v 15:46 | Loluo♔ |  Ðeníčky


Dnes jsme jeli s orchestrem zahrát na svatbu jednomu učiteli, který orchestru často pomáhá.
Měli jsme být po jedenácté na zkušebně, převléct se a odjet autobusem do nějaké vesnice, kde se nacházel kostel, před kterým jsme měli hrát. Bylo čtvrt na dvanáct a sešlo se nás 10.. takže nás 10 jelo jinak prázdným autobusem na místo.
Museli jsme být oblečení do uniforem - nepadnoucí tmavě modré sako staromódního střihu (když není roztržené, máte zrovna štestí na dobrý kus), šedé plandavé kalhoty, co vypadají jako tepláky a tmavě modrý baret - malý, protože kdyby vám dobře padnul, nebylo by to ono.
Když jsem oblečená vešla do dveří, jeden spoluhráč po kterém často koukám poznamenal: ,,Uuu, no teda.." Zatracená uniforma. Už se těším na novou.
U kostela už stálo pár dalších spoluhráčů a další z dechovky, takže nás nakonec bylo alespoň 30.
Když vycházeli novomanželé z kostela, zahráli jsme několik pochodů. Myslela jsem, že mi upadnou ruce.. hrála jsem totiž na velké činely, které se musí držet v ruce. Ještě teď s rukama nemůžu pořádně hýbat.:D

Teď jdu pracovat na své seminární práci, prosím pěkně.
Mějte se hezky.

Knižní výzva 2016

21. dubna 2016 v 22:09 | Loluo |  Knihy

Trochu opožděně se připojuji ke kniní výzvě, kterou dělám už čtvrtým rokem. Přemýšlela jsem, kolik si dát knih. Nakonec jsem zvolila počet 50, protože má hezký obrázek. Mám ráda žlutou.
Výzvu pořádá Ells, přidejte se určitě taky, je to dobrá motivace ke čtení.

.kaltes wasser

17. dubna 2016 v 13:27 | Loluo |  Ðeníčky
Slyšela jsem, že když člověk vyjádří své pocity co nejvíce synonymy, trochu se mu uleví. Takže to zkusím.. je mi jedno, jestli to někdo čte nebo ne, je to pro mě.
Cítím se
divně, unaveně, špatně, blbě, trapně, zoufale, nepohodlně, nešťastně, příšerně, poraženě, nerozhodně, poníženě, frustrovaně, vystresovaně, nepříjemně, rozpačitě, hloupě, ublíženě, smutně, lítostivě, vyměkle, roztžitě, nejistě, hrozně, ubrečeně, nespokojeně, osaměle, zdrceně, bezbranně, neklidně, rozzuřeně, vyčerpaně a zlomeně.. na víc jsem nepřišla

Už chápu účel - člověk ví, jak popsat to, co se mu děje uvnitř. Možná jsem trochu klidnější, ale zajímalo by mě jak dlouho to vydrží? Zatím odhaduji pár hodin, uvidím. Nikdy to nebylo moc dlouho.
Nejhorší je pocit, že se tohle všechno pořád táhne za mnou.. musí to přestat. Chci tomu dát K.O. Doživotně.
Začínám tím, že vracím vypůjčenou baskytaru a vzdávám se tak prvního snu. Je to první krok, zatím však tolik nebolí. Není to moje baskytara, nedávám pryč svůj nástroj.. I když ji mám tady, není to takové, jak jsem chtěla. Je zbytečně, aby tady byla. Bolí víc, než kdyby byla pryč.
Budu se chovat statečně, na tom nic není.
Za dva týdny je koncert, kde mám hrát sólo na xylofon. Které nezahraju, protože ho nemůžu nacvičit. Nemůžu. Prostě. to. nejde. Nesnáším, jak ostatní říkají, že to bude v pohodě. Nebude. Jim to na bedrech neleží. Nemají za to zodpovědnost. Je za to nikdo třískat nebude. Oni nebudou stát pod světly studu a výčitek. Pro ně bude všechno v pohodě.
Ale pro mě ne. Protože to nedokážu nacvičit, protože nemůžu. Nezahraju ho.. už jsem začala o skladbách mluvit jako o věcích, výborně, další krok k lepšímu.

Plakát Ivy - Alfons Mucha

10. dubna 2016 v 15:51 | Loluo♔ |  Kreslím
Mucha je můj nejoblíbenější český malíř. Narodil se v roce 1860. Tvořil v duchu Art Nouveau neboli Secese. V jeho dílech se objevují výhradně ženy s květinovými vzory a mozaikami. Přitažlivé jsou pro mne jeho čisté linie. Jeho nejznámnějšími díly jsou např. Slovanská epopej (cyklus 20 obrazů, kterými zachytil dějiny slovanského národa, při zjištění velikosti obrazů vám bude běhat mráz po zádech), Drahé kameny nebo Čtyři roční období, které určitě znáte od pohledu.

Plakát Ivy, který jsem se rozhodla dneska kopírovat, namaloval v roce 1901 spolu s Laurel. Tyto dvě díla patří do stejné "kolekce". (vlevo Laurel, vpravo Ivy)


















Takto dopadla má kopie. Není ještě dokončená, ale jsem s ní zatím vcelku spokojená. Nejtěžší pro mě bylo zachycení úhlů obličeje a správného poměru všech břečťanových listů. Stejně mi na mnoha místech dost ujely, ale celek to nijak výrazně nenarušilo. (omlouvám se za filtry na fotkách, screeuju to z mého instagramu)



Lidské stroje

8. dubna 2016 v 23:13 | Loluo♔ |  Básně

Z lidí se stávají stroje,
zapomněli, co dostali od přírody.
Místo nich vidím roboty
kovová těla, ostré hroty,
postrádající své hodnoty.

Lidé se mění ve stroje
ze strojů stávají se lidé.
Kam tohle vše spěje?


Našla jsem starý zápisník a objevila tohle.
Mohu se právem titulovat jako "Jasnovidec"?

Princezničky ve vazbě

6. dubna 2016 v 22:58 | Loluo♔ |  Ðeníčky

V pondělí jsem šla cvičit na xylofon, ale jeden učitel mi vlezl do učebny, tak jsem musela jít pryč. Venku bylo hezky, tak jsem šla za kamarádkou, která venčila psa. Ta pak zavolala další kamarádce, ať přijde taky, ale nebrala to. Usoudily jsme, že je v kostele. Za necelou hodinu se ozvala, že přijde. Opravdu v tom kostele byla - měli mši za jejího otce.
Takhle kamarádka je hrozně hustá. Je menší, s tmavými kudrnatými vlasy. Má čtyři mladší sourozence, o které se pořád stará, šílenou mámu a nemocného tátu, co nemůže mluvit. Chodí do náboženství k nějakému podivnému chlápkovi, co byl kdysi ve vězení. Pak zpívá v kostele a hraje na příčnou flétnu. Mám dojem, že jediný bůh, ve kterého může věřit, je možná tak Špagetová příšera, ale jde na církevní gympl - do stejného města jako já, takže se třeba budeme potkávat.
V úterý jsem šla po škole do nauky, ve které jsme nečekaně zase zpívali. Jako třešničku nám učitelka rozdala zvonkohry, tamburinky, ty nechutný zelený bubínky s plastovou blánou a dřívka - udělala z nás seskupení samotného ďábla. Pak zjistila, že ty děcka nemají rytmus a všechno raději schovala zpátky do toho svého blbého šuplíku. Připadala jsem si hloupě a šklebila jsem se. Měla jsem dřívka.. přijatá na konzervatoř - klap klap - jak ponižující - klap klap.

Místnost číslo 331.

3. dubna 2016 v 15:58 | Loluo♔ |  Ðeníčky

Ráno jsem se probudila s pocitem, že jestli si co nejdřív nezahraju na xylofon, začne mi všemi póry na těle prýštit krev a smrsknu je jako suchá švestka. Takže jsem se sbalila a šla na zkušebnu.
Nejdřív jsem musela zajít na recepci pro klíče. Bála jsem se, aby mi je ta paní dala, protože mě tam nikdy neviděla. Když jsem měla klíče v ruce, vyběhla jsem dvě patra, zahnula do menší chodby a uviděla dveře, které jsem nemotorně odemkla. Hned mi bylo lépe.
Přetáhla jsem si xylo doprostřed učebny a trochu se rozehrála. Pak jsem začala s tou úžasnou skladbou do orchestru. Už ji umím zpaměti. Ztráta nutnosti koukat do not mi velice pomohla. Přehrávala jsem všechno různě dokola. Snažila jsem se to dát do tempa, ale nešlo to. Obávám se, že za dva týdny opravdu nemám šanci se do něj dostat. Nemám tak rychlé ruce.
Potom jsem si šla zahrát a klavír. Střídala jsem ho s xylofonem. Když už se mi moc pletl, šla jsem ke klavíru, kde vše vypadá a zní jinak, pak jsem šla zase na xylo.

Cvičila jsem přes čtyři hodiny, máma už mě sháněla doma, tak jsem musela jít.
Když jsem na sebe takhle tvrdá, můj mozek nemyslí na nic jiného. Sice se mi všechno zase vybaví hned po tom, co přestanu hrát, ale i těch pár hodin je pro mě vykoupení do milosti.

Šílenej cirkus

2. dubna 2016 v 19:53 | Loluo♔ |  Ðeníčky

Ve čtvrtek večer jsem šla na ten koncert filharmonie a Šporcla. Celkem ušel. Naše filharmonie úplně nejlepší, ze začátku jsem postřehla několik chyb - triangl šel dva takty mimo rytmus, jednomu houslistovi vrzly housle (slyšela jsem to, neříkejte mi, že ne!) a jedna flétna na konci pasáže přepískla.
Jak skončila Polednice, měl přijít Šporcl a většina orchestru odešla, protože v Mozartově době byly mnohem menší orchestry. Čekalo se dlouho. Za pět minut přiběhly dvě flétnistky, že už se teda může začít, přišemž jedné z nich triviálně cvakaly podpadky. Šporcl hrál naštěstí výborně.
V symfonii Prokofjeva Cellista mezi druhou a třetí větou zakašlal. Pak jsem ještě zpozorovala, že cella drží vibrato (drží na hmatníku nějaký tón a třepou prstem, takže se zvuk lehce chvěje) ale jedna černá ovce vibrato nedělala! Toho cellistu znám, učí u nás na hudebce, je to hrozný blbec a dokonce v té filharmonii "diriguje" (Ano, uvozovky jsou zcela na místě. I já bych dirigovala lépe než on, a to nemám konzervatoř a přes 20 let praxe)

Kresby rukou

1. dubna 2016 v 23:03 | Loluo♔ |  Kreslím
Páni. Nestačím zírat, kolik vás sem chodí a komentuje! Dnes jsem přišla pozdě domů, deníček napíšu třeba zítra. Stejně jsem chtěla přidat nějaké své výkresy, tak to můžu udělat hned teď.
Velice mě fascinuje lidské tělo, anatomie, figury a postavy. Vždy sleduju a zkoumám lidi kolem sebe, snažím se přijít na nějaký bod na jejich těle, či rys, který je unikátní pro toho člověka. Nejzajímavější jsou lidé v MHD, které je sleduju denně. Musím se koukat opatrně, aby to nevypadalo, že na někoho zírám, protože těžko můžou vědět, že je zkoumám kvůli uměleckým záměrům.
Ráda kreslím plnější postavy. Jsou podle mě nádherné. Kulaté tvary se těžce kreslí, a tak je složité vystihnout správně charakter.
Řekla jsem si, že začnu řádně studovat lidské tělo. Beru to po částech - první kreslím ruce, dlaně a prsty. Zde jsou mé poslední dva výkresy.


Mám na tom ještě hodně co dělat. Někde jsou nelogické kontury a stíny. Světlo. S tím se musím učit. Umění je na dlouhou trať, s tím počítám. Už se těším na střední, tam to půjde mnohonásobně rychleji, než tady doma, kde si musím poradit sama. (Když odečtu své tři sourozence, kteří mají také vystudované umění, jim však obvykle nic neukazuju ani s nimi nemluvím, protože se stydím)

,,Za co běžíte? Za práva žen?" - ,,Chtěl jsem si jen zaběhat.."