Srpen 2016

Jsem vrah s jedním přáním

20. srpna 2016 v 14:21 | Loluo |  Ðeníčky
Také jste někdy měli pocit, že jste někoho zavraždili a už nikdy nic nebude stejné? Že slunce najednou zapadne a už nikdy nevyjde, že měsíc vybouchne a na zemi se obrátí póly, bude věčná noc, propuknou hladomory, nemoci a války, že rostliny vytrhnout ze země své kořeny a začnou stravovat domy i s živými lidmi a zvířaty uvnitř, že všichni zahynou jen vaším dopuštěním? Ano? Tak to mi teď budete rozumět.


V tu chvíli jsem měla nutkání také spadnout na zem a zemřít spolu s ním. Viděla jsem to CELÉ. I slyšela.. jak se posunuje, naklání, ztrácí rovnováhu a ještě milimetr nad zemí se na mě vyděšeně podívá a já vidím jeho prosbu, jeho poslední jedinou naději, slyším jak říká ,,Chyť mne!". Ale já to nedokážu! Šok a ta rychlost děje mi zmrazila tělo i mysl a já se zmohla jen na to koukat, jak můj milovaný padá a nyní zavírá před světem své oči, raněn ležíc na chladné zemi. Opouští ho život.. a najednou slyším ostré nadechnutí, výkřik a neutichající nářky. Ach, to jsem já! uvědomuji si.
,,Za co běžíte? Za práva žen?" - ,,Chtěl jsem si jen zaběhat.."