Jsem vrah s jedním přáním

20. srpna 2016 v 14:21 | Loluo |  Ðeníčky
Také jste někdy měli pocit, že jste někoho zavraždili a už nikdy nic nebude stejné? Že slunce najednou zapadne a už nikdy nevyjde, že měsíc vybouchne a na zemi se obrátí póly, bude věčná noc, propuknou hladomory, nemoci a války, že rostliny vytrhnout ze země své kořeny a začnou stravovat domy i s živými lidmi a zvířaty uvnitř, že všichni zahynou jen vaším dopuštěním? Ano? Tak to mi teď budete rozumět.


V tu chvíli jsem měla nutkání také spadnout na zem a zemřít spolu s ním. Viděla jsem to CELÉ. I slyšela.. jak se posunuje, naklání, ztrácí rovnováhu a ještě milimetr nad zemí se na mě vyděšeně podívá a já vidím jeho prosbu, jeho poslední jedinou naději, slyším jak říká ,,Chyť mne!". Ale já to nedokážu! Šok a ta rychlost děje mi zmrazila tělo i mysl a já se zmohla jen na to koukat, jak můj milovaný padá a nyní zavírá před světem své oči, raněn ležíc na chladné zemi. Opouští ho život.. a najednou slyším ostré nadechnutí, výkřik a neutichající nářky. Ach, to jsem já! uvědomuji si.


Vrhám se k němu a opatrně se jej dotýkám, stále držíc naděje, že je živ. Nemohu se ho pustit. Vypadá tak klidně a vyrovnaně. Ani stopy po krvi, ale já přesto poznávám, jak moc pozdě je. Hodiny odbily naši poslední společnou minutu a nyní zůstávám sama, oddaná chorobnému pláči. Zbytku světa napospas. Úplně sama. Co si bez něj počnu? Vždy tu pro mě byl, když jsem byla šťastná nebo smutná, veselá či ztrápená životem. Nemusela jsem nic říkat, stačilo jen přijít. Tak mi rozuměl! A pak už jen my dva, on a já, já a on. Pouhým pohledem vyléčil každou mou bolest a útrapu, dával mi sílu býti.. a teď je pryč, navždy pryč. Existuje snad bolestnější ztráta? Ani má vlastní smrt by mě neztrápila tolik!


Včera mi totiž spadl na zem můj fagot a přestal hrát. Jen chrčel, drnčel a bzučel. Bzučí vždycky, ale teď tak žalostně. Hned jak jsem se vybrečela v koutě, napsala jsem učiteli o pomoc. Dnes jsem u něj byla a hodinu jsme se snažili přijít na problém - celá mechanika i konstrukce je v pořádku, takže? Kde je ten problém?
Nakonec přidal kousek korku pod jednu klapku, která dostatečně netěsnila a kvůli ní zněl fagot o půl tónu mimo. Můj milovaný tedy není mrtvý, je zpátky se mnou a vše je v naprostém pořádku! Stála jsem si za tím, že je to nejlepší co mě potkalo, že bez něj nemá svět tak krásné barvy, ale až teď jsem pochopila, jak MNOHO pro mě znamená.
Myslím si, že nešťastné náhody, které všechny provází celým životem, nás spojují dohromady. Protože v té rychlosti a šoku člověk teprve pozná, na čem mu doopravdy záleží a snaží se to zachránit na úkor toho, že odsune stranou věci, o kterých sice tvrdil, jak jsou důležité, ale nikdy by s nimi nepřešel ztrátu toho, co miluje. < proto milujte, oddaně a vroucně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eli Eli | Web | 21. srpna 2016 v 10:26 | Reagovat

Krásně napsané. Jsem ráda, že nakonec to dopadlo dobře a zase hraje. Přesně takhle si uvědomíme, jak moc věci máme rádi.

2 Loluo Loluo | Web | 21. srpna 2016 v 12:12 | Reagovat

[1]:  Děkuji. A jak hraje, nemůžu se toho zvuku nabažit!

3 Shetlandy Shetlandy | Web | 21. srpna 2016 v 17:03 | Reagovat

Tak je hlavní, že se vám podařilo ho rozchodit! :)

4 Mish Mish | 5. září 2016 v 9:43 | Reagovat

To je hodně hezky napsané. :33 Můžu tě u sebe zmínit, nebo citovat?

5 Loluo Loluo | Web | 28. září 2016 v 10:40 | Reagovat

[4]: Děkuji, ano můžeš)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
,,Za co běžíte? Za práva žen?" - ,,Chtěl jsem si jen zaběhat.."