Září 2016

dojmy ze školy

28. září 2016 v 11:29 | Loluo |  Umění
Nová škola je vážně super. Nachází se uvnitř historické budovy s temnou minulostí - v hlavní budově byl soud a naproti věznice. Ta je ve špatném stavu, proto je uzavřená. Na nádvoří se konaly popravy (aspoň tam chodit můžeme).
Uvnitř jsou vysoké stropy podepřené sloupy, bílé zdi i dveře, šedočervená dlažba. Všude je zima a průvan, kromě malé kreslírny, kde je vždy pěkně teplo. (čti: vedro)
Naše ateliéry a dílny nejsou na hlavní budově jako to mají ostatní, ale kousek cesty od školy. Máme vlastní sádrovny, glazovny, lakovny, místnost s hrnčířskými kruhy, kovárnu a na nádvoříčku naši velkou sochařskou dílnu. Různě kolem se povalují kameny, odlité modely, mramorové úlomky, obrovské kusy pískovce a keramické práce. Celá budova jde cítit hlínou a vlhkem.
Obor, na kterém jsem, je malý, neoblíbený a považovaný za živé odpadiště školy. Nikdo se sem moc nehlásí, takže je tu hodně volných míst (čti: berou každého). A když někdo propadne na jiném oboru, místo toho, aby vyletěl ze školy, šoupnou ho sem k nám. A proto ten obor dopadá tak jak dopadá.

Nikdy se mi tam nelíbilo tolik jako teď. Baví mě kreslit, modelovat, a to mě přitom nikdy moc nebralo. Nebo možná i bavilo, jen jsem dostala možnost víc se realizovat a teď. I když.. i to je sporné. Nemůžu říct, že za svou seberealizaci považuji dvacet hodin modelace krychle. To fakt ne.:D
Jsme v ročníku jen tři. Myslím, že jsme si nesedli. Opravdu vážně nesedli. Jsou to dva kluci, kteří, když se baví spolu, chovají jako malá děcka. Na mě jsou nepříjemní, odhání mě, uráží, častují nemístnými vtipy a poznámkami na můj vzhled, chování, práci, prakticky cokoliv. Za začátku jsem se to snažila překousnout a dělala, že "je to v pohodě, pár kamarádských žertů neuškodí" jenže - to nebylo PÁR. Je to POŘÁD, nedají si s tím pokoj. Neřekli mi snad ani jednou nic normálního, natož milého. Když jdeme s více lidmi vedle sebe, vytláčí mě ven.. Nemám nejmenší ponětí, co jsem udělala, že se ke mě takto chovají. Už jsem jim neřekla ani slovo skoro dva týdny a je to tak lepší.
Sice do mě rýpou, že neumím mluvit, jsem hluchá a že nemám žádné kamarády, ale zase se mi to hezky vrací od ostatních (ať už ve třídě, nebo ve vyšších ročnících), kteří mě mají fakt rádi a já je taky. Kdyby nebyli, nejspíš bych odešla, protože na tohle nejsem zvědavá a svůj čas můžu využít (a mnohem lépe) na jiných místech.

To je vše k mým dojmům ze školy. Snad je u vás lépe a daří se vám ve všem dobře.
,,Za co běžíte? Za práva žen?" - ,,Chtěl jsem si jen zaběhat.."