Bojím se bolesti

22. ledna 2018 v 19:28 | Loluo


Ležím už týden v nemocnici a mám chuť o tom psát. Zrovna se mi hodí téma týdne - Čeho se bojíš? Nedávno jsem přemýšlela a zjistila, že se bojím fakt šílené spousty věcí. Ať už různých hluků, blikajících světel, kostelních zvonů, přelidněných prostor v mhd a mikrovlnek, došla jsem k závěru, že největší děs mám z bolesti. Je to pro mě pudový strach, který přece dává smysl. Nikdo nemá rád bolest. (kromě masochistů a zvrhlíků, ale tak pohybujme se v normálních mezích, ano?)
Když mě doktorka poslala do nemocnice s boreliózou a podezřením na mononukleózu kvůli stále neodpuchajícím uzlinám na krku (které se spíš zvětšovaly, až dorostly do rozměrů klasického míčku na pinpong), byla jsem vyklepaná strachy.
Takže, co dělat, když se hrozně bojíte, máte nervy a nevíte, co se bude dít?
1) Napijte se vody
2) Začněte o tom mluvit. Je fajn si popovídat nebo někomu zavolat, mně ten den volal bratr a uchlácholil mě do naprostého klidu. V nejhorším mluvit sám se sebou.
3) Na chvíli zavřít oči a jen dýchat
4) Projděte se. Pokud máte strach z určitého místa nebo situace, tak běžte s někým, kdo bude u vás. Na místo se vraťte a nesnažte se mu vyhýbat. Z vlastní zkušenosti vím, že z ničeho nemám takovou radost, než když překonám svůj strach.
5) Zjistěte si o problému informace, ale buďte objektivní.
6) Nenechte, aby vás strach přemohl. Pokud to není vyloženě fóbie, dá se strach překonat a ani to nemusí bolet. Nevymýšlet nejhorší scénáře, žádná panika!
7) Najděte si jiný a ještě horší strach, vedle kterého bude ten aktuální vypadat jako nic (problem solved)

Jak to dopadlo u mě? Nakonec je to tu fajn. Jsem na infekčním oddělení, na návštěvu může chodit jenom máma a pokoj mám sama pro sebe. Nesmím z něj vylézat. No není to skvělé? Mám přikázáno nic nedělat a odpočívat. Je tu taková nuda, že mi to odpočívání zabere klidně i celý den.
Jediné, co se mnou dělají, je to, že mi píchají injekce do mého krásného pozadí (fňuk), berou krev, dávají papání (kapačky) a nosí mi prášky. Ty prášky pak musím jíst, kdyby se někdo ptal. Jo, já vím. Je to pech, ale co nadělám?
Jídlo stojí za starou bačkoru. Ke snídani - rohlíky. Ke svačině - rohlíky. K večeři a druhé večeři? Rohlíky. Dnes k obědu jsem dokonce měla knedlík. Z rohlíku samozřejmě. Na druhou stranu, myslím, že z toho množství pšenice přiberu dost rychle a to se s mou vyzáží kostřičky po ramadánu celkem hodí.
Chápu to, finance jsou finance a na něčem se šetřit musí. Nemocnice pak vyjde levněji, když do vás budou cpát denně osm rohlíků a zbytek živin dopustí kapačkou podle potřeby. Ale snaží se být kreativní. Sem tam místo másla pošlou margarín a naopak, všemožné sýry, o kterých neslyšeli ani ve Francii a podobné lahůdky. Vybírám si stravu poctivě a z obavy před salmonelou se někdy raději dojím z vlastních zásob.
A jelikož moje nálada je zatím stejně pozitivní jako moje mononukleóza, můžu se radovat z naplněného života a počasí za oknem. Buď - že krásně svítí sluníčko, a nebo - že nemusím do té zimy. Jednoduché, stačí si vybrat.

Takže, jestli se bojíš nějaké blbosti, stejně jako já odběru krve, tak to zkus změnit. Někdy to nejde, ale když jo, odměna je sladká! (a nebo taky dostaneš osm rohlíků, pytlík páchnoucí šunky a mlíčko v tetrapacku!)
Mějte se krásně
Čeho se bojíte vy a jak překonáváte strach?
Nějaké super zážitky?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 22. ledna 2018 v 19:48 | Reagovat

Buď ráda,že to je jenom mononukleóza, mohla bych vyprávět ..

2 Eliss Eliss | Web | 22. ledna 2018 v 19:59 | Reagovat

Brzké uzdravení! :)

3 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 22. ledna 2018 v 21:51 | Reagovat

Navrženo do výběru TT. :-) Brzké uzdravení přeju. :-)

4 Baryn Baryn | Web | 23. ledna 2018 v 21:01 | Reagovat

No ne, osm rohlíků denně, to je přece sen každého gurmána... :D
Je mi líto, že jsi skončila v nemocnici, tak snad se z toho brzy dostaneš. :)

Je to zvláštní, ale bolesti jako takové jsem se nikdy nebála. Bála jsem se komplikací a smrti, bála jsem se trvalých následků a kolikrát i toho,c o si o mně pomyslí okolí, ale bolesti?  Já bolest nenávidím, ale strach jsem z ní nikdy neměla, k životu prostě patří. A bolest sama o sobě ti nic neudělá. :D

5 Eli Eli | Web | 31. ledna 2018 v 20:54 | Reagovat

Ať jsi brzy fit!
Já se bojím smrti svých blízkých a taky když musím být někde hodně namačkaná na hodně lidí (což je u nás často v MHD), protože jsem tam dvakrát omdlela, z toho jak tam bylo vydýcháno a horko, a od tý doby radši chodím pěšky, protože se bojím, že se mi to stane znova :(

6 Natálie Natálie | Web | 6. února 2018 v 11:46 | Reagovat

jejda dcérko..  :( tož ať je to jen lepší .. :/

7 Hrobárka Hrobárka | Web | 2. května 2018 v 0:43 | Reagovat

Hmmm ako na tom asi si, keď sa tak dlho neozývaš :/

8 ESTÉT ESTÉT | 17. května 2018 v 12:48 | Reagovat

Zarazila mě v tvém Profilu tvá povaha: zlá, zlá, zlá. Tak tu nestraš a jdi se léčit na psychiatrii. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
,,Za co běžíte? Za práva žen?" - ,,Chtěl jsem si jen zaběhat.."